Prostor pro reklamy: SEM!

Lapač snů

18. března 2014 v 19:30 | lilymerlik
Malá dítka přímo srší fantazií, kreslí fialové stromy, lidičky s úsměvy, zvířata se zelenou srstí.
Taktéž činí rozličná kouzla se štětci, staví z kostek mohutné pyramidy, hrají si s plyšáky a tlumočí za ně.
Těmto svobodným tvorům jako by požehnal sám Bůh.
Ustavičně se smějí, baví se, dělají si legraci z rodičů či ze sourozenců, skákají, běhají, lumpačí.
Občas dopadne na zem i nějaká ta slzička za rozbitou vázu nebo převržený květináč.
Emocím dávají volný průběh, nestydí se za smích, vztek, pláč.
Někdy si neuvědomují co způsobily, když někoho udeřili pěstí, braly to z legrace a nechtěly se nikoho dotknout.
Zmíněná váza opět dítkám nepřipomíná že se provinily, jen se na ni podívaly a ihned utekly za zábavou.
Děti jsou jako vichřice, jako orkán, který se objeví na jednom místě -bum, třísk, bác, švih- a už rejdí zase někde jinde.
Leč s postupujícím věkem fantazie mizí, baráčky a pyramidy z kostek se sesypávají a plyšáci jsou spáleni, nebo kdes odpočívají ve velkém žoku ukrytém ve skříni.
Emoce se potlačují, pláč a smích se považují za projev slabosti, za různé potrhlosti, jako skákání, šplhání, vylézání spod stolů se začínají stydět.
Rozbitá váza nabijí na moci, síle a větší krutosti.
Uštědřená pěst odměňuje silnější a pevnější nedůvěrou, neúctou raněného k danému provinilci.
Děti se přetváří v dopsívaíjcí, posléze v dospělé persony.
Tá nádherná dětská svoboda se vytrácí a v dospěosti se projevuje přísnějšími tresty, zákony.
Zanedlouho či jednou všichni z tohoto vlaku svobody vystoupíme, na neznámé, mlhavé nádraží.
Nádraží, jež sousedí s miliardami kolejí, kde po každé koleji chodívají osoby nejrůznějšího typu,
malého, velkého, hubeného, zavalitého charakteru, milé, empatické, zlostné či vznětlivé povahy.
A dívat se jak vlak mizí v nesmírné mlze, zamávat mu.
Ale je tu ještě varianta, že ten vlak zastavíte, nasednete na pohodlný péřový polštář a necháte se jím opět unášet.
Zůstat v něm můžete klidně až do své smrti, ovšem vlak se promění ve zrádnou věznici, polštář shoří a vy v něm
zešílíte či se změníte v ohromnou kopu neštěstí a deprese.
Kdo chce, ať si do té mašiny nastoupí a sní v zamřížovaném kupé, boohužel to, co tu bylo dětskými sny a způsoby myšlení, se změní v ďábelskou vlastnost, jež vás vyžene na okraj společnosti a stane se z vás i bídník.
Vlak se sune po kolejích a letmo míjíte pohledy těch, jimž jste ublížili.
Dětský vlak svobody je lapač snů-skvělý přítel, ale s příchodem dospělosti vás přinutí vystoupit, a pokud nechcete,
aby jste se tu utápěli ve smutcích, pochodujte vstříc kolejím.
Občas vás na kolejích zastaví nějaký výpravčí a jeho výhružná plácačka vám může vytvořit i modřiny na zadnici.
Výpravčích jsou naštěstí miliardy, ba ne biliony, takže je vskutuku nepravděpodobné, že se setkáte s tím stejným.
Ale běda, jestli se nepoučíte!
Snít v dětství je nádherné a impozantní, ale smutné je, že se takové příjemné prožitky jednou vytratí a vy budete kráčeti
po kolejích a podrobovat se "výprasku" výpravčích...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Mějte se famfárově! Pýs. :D