Prostor pro reklamy: SEM!

Březen 2014

Lapač snů

18. března 2014 v 19:30 | lilymerlik
Malá dítka přímo srší fantazií, kreslí fialové stromy, lidičky s úsměvy, zvířata se zelenou srstí.
Taktéž činí rozličná kouzla se štětci, staví z kostek mohutné pyramidy, hrají si s plyšáky a tlumočí za ně.
Těmto svobodným tvorům jako by požehnal sám Bůh.
Ustavičně se smějí, baví se, dělají si legraci z rodičů či ze sourozenců, skákají, běhají, lumpačí.
Občas dopadne na zem i nějaká ta slzička za rozbitou vázu nebo převržený květináč.
Emocím dávají volný průběh, nestydí se za smích, vztek, pláč.
Někdy si neuvědomují co způsobily, když někoho udeřili pěstí, braly to z legrace a nechtěly se nikoho dotknout.
Zmíněná váza opět dítkám nepřipomíná že se provinily, jen se na ni podívaly a ihned utekly za zábavou.
Děti jsou jako vichřice, jako orkán, který se objeví na jednom místě -bum, třísk, bác, švih- a už rejdí zase někde jinde.
Leč s postupujícím věkem fantazie mizí, baráčky a pyramidy z kostek se sesypávají a plyšáci jsou spáleni, nebo kdes odpočívají ve velkém žoku ukrytém ve skříni.
Emoce se potlačují, pláč a smích se považují za projev slabosti, za různé potrhlosti, jako skákání, šplhání, vylézání spod stolů se začínají stydět.
Rozbitá váza nabijí na moci, síle a větší krutosti.
Uštědřená pěst odměňuje silnější a pevnější nedůvěrou, neúctou raněného k danému provinilci.
Děti se přetváří v dopsívaíjcí, posléze v dospělé persony.
Tá nádherná dětská svoboda se vytrácí a v dospěosti se projevuje přísnějšími tresty, zákony.
Zanedlouho či jednou všichni z tohoto vlaku svobody vystoupíme, na neznámé, mlhavé nádraží.
Nádraží, jež sousedí s miliardami kolejí, kde po každé koleji chodívají osoby nejrůznějšího typu,
malého, velkého, hubeného, zavalitého charakteru, milé, empatické, zlostné či vznětlivé povahy.
A dívat se jak vlak mizí v nesmírné mlze, zamávat mu.
Ale je tu ještě varianta, že ten vlak zastavíte, nasednete na pohodlný péřový polštář a necháte se jím opět unášet.
Zůstat v něm můžete klidně až do své smrti, ovšem vlak se promění ve zrádnou věznici, polštář shoří a vy v něm
zešílíte či se změníte v ohromnou kopu neštěstí a deprese.
Kdo chce, ať si do té mašiny nastoupí a sní v zamřížovaném kupé, boohužel to, co tu bylo dětskými sny a způsoby myšlení, se změní v ďábelskou vlastnost, jež vás vyžene na okraj společnosti a stane se z vás i bídník.
Vlak se sune po kolejích a letmo míjíte pohledy těch, jimž jste ublížili.
Dětský vlak svobody je lapač snů-skvělý přítel, ale s příchodem dospělosti vás přinutí vystoupit, a pokud nechcete,
aby jste se tu utápěli ve smutcích, pochodujte vstříc kolejím.
Občas vás na kolejích zastaví nějaký výpravčí a jeho výhružná plácačka vám může vytvořit i modřiny na zadnici.
Výpravčích jsou naštěstí miliardy, ba ne biliony, takže je vskutuku nepravděpodobné, že se setkáte s tím stejným.
Ale běda, jestli se nepoučíte!
Snít v dětství je nádherné a impozantní, ale smutné je, že se takové příjemné prožitky jednou vytratí a vy budete kráčeti
po kolejích a podrobovat se "výprasku" výpravčích...
Mějte se famfárově! Pýs. :D