•Otravní rozdávačí re-klam: SEM!!!!

Prosinec 2013

Hádka

27. prosince 2013 v 22:00 | lilymerlik |  Povídky
Navlékla si na sebe modré rukavice, které jí byly ale velmi těsné.
Vyrazil na procházku se svou mourovatou kočkou na vodítku, která prosvicovala svýma zeleně jasnýma očima zamlženou cestu alejí.
Páníček měl naštěstí všech deset pohromadě, takže v případě potřeby mohl kočku zatahat za vodítko,
pokud by se rozhodla pro lov na ptáčky jarabáčky.
Pod její rukavicií ale panoval nevýslovný šrumec, dva prsty levé ruky se dohadovaly a překřikovaly se navzájem.
,,Buď laskavě ticho, nebudu poslouchat tvé bezvýznamné řeči o lacích na nehty!"
,,Kdybys jej jen viděl, jak je zlámaný, pokřivený, sněhově bílý a celkově nevzhledný!"
,,Já jsem vůbec rád že k něčemu sem, své paní pomáhám při tolika činnostech
ale nebudu je tu vyjmenovávat, je jich převelice, jsi k ničemu prsteníčku!"
"K čemu že jsem?" rozzlobil se prsteníček a podezřívavě pohlédl na ukazováček.
,,Jsi jen na ozdobu, panička si na tebe navléká prsteny za půl melounu, lakuje tě skoro každý den,
zastřihává tě ustavičně do kulata, protože si neumíš na svůj dráp dávat pozor!" vyjel ukazovák.
,,Tss, hlupáku, nevíš vůbec nic o vzhledu, jsi stejnej darebák jako ten,
jenž visí na naší tetě!" prohlásil opovržlivě.
,,Ano, ano, jsi z nás nejzakrnělejší, nejméně potřebný,
neumíš se ani sám zvednout, dokud se nezvednem my ostatní." pronesl povzneseně.
,,C-co?"
,,A taky se na tobě nejlépe usazuje tuk, je vidět že tě panička pěkně vykrmuje,
máš z naší party nejmasitější trup!"
,,Tak toho bylo dost, nenechám se šikanovat od KAZOVÁKA!!!"
V tu chvíli prst explodoval, roztrhl se vejpůl a modrá se smíchala s červenou kolorou.
Panička upadla na kolena, upustila vodítko a hladila si svůj rozzuřený prsteník.
Ostatní prsty z toho byly příští den velmi zdrceny, ochrnuly a jejich přírodní kámoš byl nahrazen
zvláštní železnou tyčinkou, paničce bylo jasné vše, vskutku všechno.

Vztahy

22. prosince 2013 v 19:59 | lilymerlik
Desetiletá Klárka je velmi rozmazlené dítě, vychovávají ji zámožní rodiče, kteří pro ní udělají první poslední.
Vlastní nejmodernější mobil a počítač, chová 24 koček, tucet potkanů, půl tuctu psů a 4 papoušky,
její slabou stránkou ale je, že ze školy, kam dochází, nosívá průměrné až podprůměrné známky.
Má závistivé a stejně rozmazlené kamarády, jako by jí z oka vypadli, s nimiž tvoří partu a záleží jim jen na materiálních hodnotách.
Pokaždé když ráno vstane, nepozdraví rodiče, zvířátek si nevšímá, (o ně se totiž hlavně starají rodiče),
naháže do sebe snídani jako do míchačky, hodí na sebe kabelku Adidas a už si to vleče...
Cestou po schodech zmerčí upocenou paní uklízečku, taktéž jí ignoruje, příležitostně si odplivne na zem,
pohrdavě se zašklebí a svou pyšnou, domýšlivou hlavu vztyčí vzhůru do oblak.
Pěšinkou, jež vede k autobusověmu nádraží, se spojí se známou sociální sítí a vtipkuje se svými "kamarády".
Ani milému a bujarému řidiči autobusu nepokyne na pozdrav, stařenku vyhodí ze sedátka a jako "spropitné"
získá stařenka pět korun.
Rozmlouvá s kamarády, nadává na ostatní lidi a z mobilu srší hudba o sto sedm.

Ale pět řad za ní sedí mlčenlivá holka s brýlemi a chtě nechtě musí poslouchat nadávky na svůj účet,
naštěstí chodí do jiné a dobré školy, kde má pár kamarádů, se kterými si rozumí a může se jim kdykoliv a kdekoliv svěřit.
Nahlédněme jen na chvilku do jejího života:
Jmenuje se Kamila, bydlí sama s mamkou ve skromném rodinném domku s menší zahradou, kde chovají slepice a husy.
Oplývá hudebním nadáním a ráda píše povídky a básně.
S maminkou nejsou nikterak bohatí, stačí jim základní zajištění, váží si svého domova, neplýtvají potravinami
a šetří jak to nejvíce jde.
Maminka pracuje jako pomocnice v domácnostech, takže se s Kamilou většinu času(dopoledne, odpoledne) nevidí, tím pádem se dcera musí odpoutat od pohodlných rodičovských berliček a starat se sama o sebe.
Spadá na ní hodně povinností ale v pohodě to zvládá, večení dobu obětuje učení se a hraní na flétnu,
do postele ulehá brzy, bez obav je příští den ve škole trpělivá a soustředěná.
O víkendu tráví čas v přírodě, je to její nejoblibenější místo, tam se odreaguje a také medituje (meditace je výborná pro zlepšení dechu, u hudebníků je to velmi důležité).
Povídá si s hmyzem, stromy, houbami a ostatními obyvateli lesa.
Nikdy by jí nenapadlo, že by stromům zkřivila byť jen jehličku, neb motýlí sosák.
Na prvních místech jejího žebříčku důležitosti kraluje LÁSKA, ZDRAVÍ a EMPATIE.

Tyto příklady znázorňují jasné rozdíly mezi zmíněnými dvěma dívkami, ke komu se řadíte vy?

Advent-povídka

2. prosince 2013 v 19:20 | lilymerlik |  Povídky
Dítko netrpělivě sedí na dřevěné židli u stolu povlečeného vzorovaným bílým ubrusem, na němž se vyjímá malý nevinný
svícínek.
Za vytaženými červenými závěsy se rýsuje okénko, do jehož parapetu bouchají bílé panenky.
Zahlíží, jestli už konečně neuvidí mamičku s krabičkou zápalek, ale po mamičce není vidu ani slechu.
Vzápětí si všimlo, že v krbu není ani jedno poleno a tak musí přečkat tu chvilkovou zimu, než se vrátí.
Dítě zůstalo doma zcela samo, polénko do krbu přiložit neumí a tak si musí chtě nechtě poradit.
Právě dokousalo pomeranč, položí jej na svícínek, otočí se na podpatku a utíká si hrát s jojem,
pro které se musel obětovat jeden zakrslý buk.
Nerušeně si procvičuje nové techniky s jojem, když v tu chvíli nad svícínkem vysvitne sálavý plamen,
polyká bílý vánoční ubrus a pomerančovou kůrku spálí na uhel.
Zahodí jojo, schody bere po třech a doběhne na práh kuchyně, kde dobrý sluha ale zlý pán
ožehává celý stůl včetně židlí.
Vypískne, se silou k sobě táhne dveře a vyskočí na mrazivý sníh, když v tu chvíli se objeví mamička,
celá zářící radostí, že koupila zápalky a zadarmo židli se třema nohama k tomu.
Ta okouzlující mimika ale kupodivu netrvá věčně, zmerčí dům, celá kuchyň se noří v oranžovorudých plamenech.
Oba dva čapnou vědra vedle uskládaných polének, doběhnou k naštěstí nezamrzlému jezírku a plivou vodu z věder
na tu zkázu.
Zabralo to, plameny se uklidnily a nakonec utichly.
Opatrně vkročí do domu a zmerčí tu neblahou spoušť.
Maminka zůstane stát na místě jako přikovaná, těkavými pohledy hlavou si měří celou kuchyň.
Trámy se uvolní, dřevo po dřevě padá dolů na zem až k prahu hluchoty.
Dítě prudce chytne matku za ruku, chytne kliku a prudkou rychlostí společně unikají pryč.
Zaboří se do sněhu co nejdál od domu a sledují vzrušující dominovou kaskádu.
Zahledí si do očí, krátký moment bez pohybu úst, až se matička začne chichotat, dítko neví, jak zareagovat, pak se přeci
jen usměje.
,,Už žádný advent, Toníku!" zhluboka se nadechne a přitáhne si dítko do náruče.
Mějte se famfárově!