•Otravní rozdávačí re-klam: SEM!!!!

Říjen 2013

Dva přátelé

30. října 2013 v 13:40 | lilymerlik |  Povídky
Luke byl dvanáctiletý chlapec, jenž rád lezl na stromy. Docházel do nedalekého gymnázia,
kde se kamarádil jak s učiteli, tak i se spolužáky, byl tu velmi oblíbený.
Ale jeho nejlepší kamarád ze všech se jmenoval Andrew.
Společně podnikali dobrodružné ale i riskantní šplhání na vysoké stromové pány.
Šlo jim to skvěle, dokud Andrew nespadl z větve a nezůstal ležet v nemocnici.
Druhý den se Luke musel obejít bez něj.
,,Týden bez nejlepšího kámoše, co si já počnu?" naštvaně kopal do kmene stromu.
Vzápětí se za ním ozval šustivý zvuk.
,,Co je to, kdo je tam?, ozvi se!" nervozně se vyptával a zaměřil pozornost na nízké keře za sebou.
,,Asi nějaká straka." mávl rukou, zadrápl se prsty do kůry stromu, odrazil se od země a začal šplhat na vedlejší strom.
Keře opětovně zašustily.
Prudce se otočil, sešplhal ze stromu, bojácně se skrčil a opatrně se plazil
k té ozvěně.
Už se pokoušel nakouknout skrz tenoučké větvičky, ale v tu ránu vyskočilo z keřů šest chlapců
a začali Lukea bombardovat kamením.
,,A tu máš hlupáku, zasloužíš si to!" hulákalo sborem šest chlapců.
,,Nechte mě, co jsem vám udělal, že po mě hážete ty tvrdé kameny?"
,,Nevyptávej se a mlč, nebo šplhej, šplhoune!" křičel ten největší z nich a udeřil ho kamenem
do zad.
Luke vzal nohy na ramena a rychle se rozhlížel, jestli neuvidí nějakou skrýš, kde by se mohl schovat.
Naneštěstí, šest chlapců mu bylo v patách a už nebyl čas na to hledat vhodnou skrýš,
natož ještě šplhat na strom, kde by ho mohli silou setřást.
Srazili ho na zem a už po něm chtěli hodit další kámen, když se Luke přiškrceným hlasem zeptal,
,,Co chcete?"
Šest chlapců se spiklenecky zasmálo a ten nejmenší z nich se mu podíval do očí,
,,Copak ty to ještě nevíš?"
,,A co bych měl vědět?"
,,Andrew není žádný tvůj "opravdový" kamarád, je to prachsprostý zrádce!"
,,Našemu učiteli ukradl z kabinetu peníze!" přidal se další chlapec.
,,Jo, přesně tak, je to jenom špinavej podrazáckej-!" sotva dořekl slovo, Luke vybuchl a vystartoval do lesa.
,,Jen počkej, máš se na co těšit, zítra to řekneme ve škole, že podíl na té krádeži máš i ty!" zahulákali na něj a odešli si po svých.
Luke běžel jako o život, představa, že Andrew je zloděj ho děsila víc než ten nejkrutější přidělěný trest ve škole.
Ale pak se po celém lese rozehnal ohlušující výkřik.
,,Ááá, to snad ne!" Luke se vysokou rychlostí řítil až do pětimetrové jámy.
Dopadl na kyčle a bolestí řval jako pavián.
,,Pomozte mi, jsem tady, v hluboké jámě!" křičel do vzduchu ale nikdo ho neslyšel, sklopil hlavu, stočil se do klubíčka a čekal.
V okamžiku uslyšel kroky, které se brodily spadaným listím.
Luke v mžiku uchopil nějaký předmět co ležel vedle něho a pokoušel se s ním bouchat co nejhlasitěji.
,,Co je to, kdo je tam?!"
Lukeovi ten hlas připadal povědomý, jako by jej už někde slyšel.
,,Tady jsem, v hluboké jámě, chci se dostat ven!" naléhavě zápasil s úpornou bolestí a bezmocí.
Kroky přiběhly k němu, hlava se podívala do jámy a rozzářila se,
,,Lukeu, jsi to ty?" zakřičel váhavě hlas.
,,Ano jsem, pomohl bys mi se dostat nahoru?"
,,Chyť se té větve!" zazněl hlas.
Luke se chytl větve a zlehounka stoupal na čerstvý lesní vzduch.
,,A-Andrewe, co ty tu děláš, neměl jsi zůstat ještě šest dní v nemocnici?" vzpamatoval se a hluboce vydechoval.
,,Jistěže měl, propustili mě ale už včera večer.
,,A co jsi dělal v té jámě?" zeptal se naráz Andrew.
Luke vylíčil svému kamarádovi, co se stalo před chvílí.
,,Oni ukradli ty peníze, viděl jsem je před školou, na mou duši!" přitvrdil Andrew.
,,Jseš si jistý?"
,,Samozřejmě, pokoušeli se to na mě navléknout."
,,Co podnikneme?" pronesl Luke.
,,Neměj starosti, dnes ráno jsem řekl učitelovi o tom co provedli,
až zítra přijdou do školy, tak za to budou pěkně pykat!"
Luke se pousmál.
,,Ale pověz mi, proč mi chtěli způsobit bolest?"
,,Jednoduše, jsou zlí, protože TY a JÁ jsme přátelé, OPRAVDOVÍ přátelé, chápeš?"
,,Bezpochyby!" zasmál se Luke.
,,Jdem šplhat na stromy?"
,,No jasně!" přikývl šťastně Luke.






Autumn dikt/Podzimní báseň

2. října 2013 v 16:50 | lilymerlik |  Básně
Vysoko nad dřevěnými obličeji,
kam ještě slunko dosáhne,
dešťové kapky se smějí,
že gravitace je dolů táhne.


Barevné loďky ve velkém oceánu,
se potápí pod hladinu,
plody stromových velikánů,
padají lidem za mikinu.


Holé ruce a jejich duše odešla,
nastala chvíle odpočívat,
mrazík je hůlkou pošimrá,
aby mohly příští rok zpívat.


Zvířecí domovy jsou plné dobrůtek,
od žaludů až po jablka,
veverka, ježek a krtek,
už dozněla pozdimní sloka.


Podzim domaloval svůj poslední obraz,
s paletou odešel za kraj,
za rok si tu dá s létem sraz,
bílé princezničky už volaj.


Ale to otvírám jinou kapitolu,
zima má ještě prázdniny,
má starost o stádo slonů,
co horkem polyká své sliny.




Mějte se famfárově!